Poutní hora

22.6.2026

Je skoro 40 °C ve stínu, když parkuju auto v Sedle nad Žáry. Ještě chvíli si užívám klimatizace a pak už odhodlaně vyrážím na Poutní horu. Nemůžu se prostě pořád jen válet u bazénu! Je čas na trochu pohybu a tento nenáročný výšlap v náročném horku povede k tomu, že na sebe budu zase pár dní u bazénu pyšná. Mám to nahoru jen kilometr, takže to bude rychlovka. Ale počítám s tím, že v tomhle horku to zase taková atomovka nebude...

Přejdu přes cestu a pohodově si vykračuju polní cestičkou mezi lesy. Slyším vzdálené hučení lesního úlu, jakoby tady byl někde poblíž roj. Pak se lesy rozestoupí a kolem jsou jen louky a vzdálené pohoří Hrubého Jeseníku. Dokonce je vidět i na Dědka Pradědka.

Potěší mě, že si někdo dal tu práci a vykosil cestičku ve vysoké trávě, která vede přímo pod Poutní horu. Stihla jsem si koupit repelent, a dokonce jsem se jím i nastříkala, ale v tomhle horku člověk nemá náladu prodírat se ničím, co mu sahá nad kotníky.

Takže si takhle pomalu dojdu k okraji lesa, kde narazím na informační tabuli o Poutní hoře. Dříve tady stála kaple, kterou postavili jezuité a houfně ji navštěvovalo procesí poutníků. Jenže po konci třicetileté války byla účast na poutích tak velká, že kaple přestala stačit a místo ní byl na vrcholku hory postaven kostel zasvěcený Matce Boží. A prý byl vidět až z polského města Nisa. Jenže pak císař Josef II. zakázal poutě a kostel v lesích začal chátrat, až byl nakonec zbořen. Dochovala se jen kaplička pod Poutní horou, kterou můžete navštívit ještě dnes. Dokonce se tam v roce 2010 konala Truvérská mše.

Od tabule je to nahoru už jen pár kroků, sice do kopce, ale není to nic hrozného. Na vrcholku je dřevěná zvonička, na kterou jsem si samozřejmě zazvonila, kolem dokola jsou naskládané kamenné mohyly. Je tady lavička, prostor pro táborový oheň a kousek dál je altán, kde si můžete odpočinout.

Chvíli jsem se tady pokochala a s vědomím splněného cíle jsem se spokojeně vydala zase zpátky k autu. Je škoda, že z tak slavného a vyhledávaného poutního místa nám zbylo jen tohle torzo, ale aspoň máme možnost si tohle místo neustále připomínat.